JELÍNEK, Milan a ŠVANDOVÁ, Blažena. Argumentace a umění komunikovat. Brno: Masarykova univerzita, 1999. ISBN 80-210-2186-1. (292 MB)

Krátký úvod do literární teorie patří mezi jednu z nejoblíbenějších a nejpřekládanějších literárněteoretických příruček. Úspěch knihy je založen na jeho schopnosti kondenzovaně a přitom srozumitelně vyložit i značně obtížné poetologicko-filozofické úvahy, kromě toho však také na jeho celkovém přístupu k literatuře a pojetí teorie. Teorii literatury nechápe jako neměnnou znalost daných a nezpochybnitelných pojmů, regulí a schémat, ale především jako myšlení o literatuře, které je neustále v pohybu, je živé, otevřené, a které se odvíjí v těsném sousedství s jinými disciplínami, jako jsou filozofie jazyka, hermeneutika, sémiotika, psychoanalýza či kulturální studia. Culler si je dobře vědom toho, že zpochybnit či „otevřít“ určitý problém může i bez sdělení definitivního závěru znamenat někdy víc než podat striktní odpověď. Cílem jeho Krátkého úvodu tedy není předložit vyčerpávající výklad jednotlivých teoretických směrů nebo přesné definice vybraných literárních jevů, ale spíše představit různé postoje k některým tématům, jimž se současná teorie literatury věnuje. Velký prostor v knize proto patří úvahám o samotných pojmech teorie a literatura.

Kniha je určena nejen vysokoškolským studentům filologických oborů, ale díky svému pojetí i širšímu okruhu zájemců o tuto problematiku. Podává výklad o podstatě krásné literatury, dějinách, metodologii, literárnímu procesu, dějinách literární vědy a soustředí se i na další otázky literárních oborů.

Do této hry zahrnul Václav Havel své vlastní zkušenosti z doby, kdy pracoval jako dělník v trutnovském pivovaru. Hrdinou hry je zakázaný spisovatel Vaněk, který pracuje v pivovaru jako „přikulovač sudů“. Jeho nadřízený Sládek ho pozve do své kanceláře k rozhovoru. Jedná s ním přátelsky, spisovatel se však cítí nesvůj. Je vytržen ze svého prostředí, dělnickým zvykům (pití piva) přivyká jen s obtížemi, kromě toho neví, jestli na něj jeho nadřízený nechystá nějaký podraz. Sládek mu dá zvláštní návrh - přesvědčuje ho, aby sám na sebe psal hlášení tajné policii. Vaněk odmítne, přesto že mu Sládek za to nabízí „ teplé místo ve skladu“.

Příručka systematizující a syntetizující stylistickou problematiku, respektující tradici české stylistiky a reflektující nové vědecké poznání ve stylistice.

Příručka systematizující a syntetizující stylistickou problematiku, respektující tradici české stylistiky a reflektující nové vědecké poznání ve stylistice.

Příručka vykresluje proměny české literatury v druhé polovině 20. století, v desetiletích, kdy její osudy výrazně spoluurčovaly komunistická utopie, pragmatická snaha režimu mocensky ovládnout všechny roviny veřejného a soukromého bytí, ale i rozmanité způsoby občanské a umělecké rezistence vůči tomuto ideologickému a mocenskému nátlaku. Přehledným způsobem prezentuje základní informace o dobovém literárním životě a o proměnách literární tvorby ve třech základních druzích (v poezii, próze a dramatu) a ve třech komunikačních okruzích, vynucených kulturní politickou státu, tedy o umělecké literatuře vydávané v oficiálních nakladatelstvích, v samizdatu a exilu. 

Přehledný výklad české literatury v podání současných autorit literární vědy. Moderní příručka zahrnující celé české písemnictví. Z obsahu: Literární odkaz Velké Moravy - Latinská literatura 12. a 13. století - Zlatý věk německého básnictví v Čechách - Hebrejské písemnictví v přemyslovských Čechách - Folklorní slovesnost: fakta a domněnky - Literární vývoj v době lucemburské - Renesance, humanismus, reformace - Pojem baroka - Rané obrození - Novoromantikové kolem Ruchu, Lumíru a Květů - Tajemná duše venkova - Pražský román - Moderna - Lyrizovaná próza - Anarchismus - Nové divadelní směry - Kubismus, futurismus, civilismus - Literární život. Nakladatelství, tisk, časopisy - Literatura legionářská - Avantgardní divadlo - Nezvalovo surrealistické období - Válečná generace - Léta mrazu - Osmašedesátý - Formování samizdatu - Próza a postmoderna - Poezie a písničkáři - Léta devadesátá.

Učebnice pro zájemce o jazykovědnou slavistiku a pro univerzitní studenty češtiny i jiných slovanských jazyků. Obsahuje uvedení do slovanské jazykovědy a do staroslověnštiny. (2006)

Fonetika a fonologie češtiny: s obecným úvodem do problematiky oboru / Zdena Palková. - 1.vyd. - Praha : Karolinum, 1994. - 366 s. ISBN 80-7066-843-1 

Publikace představuje ucelený a z hlediska obsahu velmi aktuální úvod do studia mediální komunikace a do analýzy textu. S důrazem na mezioborový kontext uvádějí tematické kapitoly do široké problematiky komunikačních médií, s důrazem na praktické používání jazyka a interpretování nejrůznějších strategií, s nimiž se setkáváme ve světě současné komunikace. Lingvistické pojmy jako význam, reprezentace, informace, recepce, řečové akty, styl, tropy a figury, diskurz ad. se zde objevují v popularizujících, ale výkladově hutných a pronikavých sondách do oblastí každodenní řečové praxe i soudobých teoretických a metodologických koncepcí, reprezentovaných významnými proudy a osobnostmi (poststrukturalismus, teorie diskurzu, hermeneutika, kritika ideologií, Jacques Derrida, Antonio Gramsci, Stuart Hall ad.) Kniha je určena nejen studentům mediálních studií, filologických a sociologických oborů, ale i širokému okruhu zájemců o téma.

Jiří Kraus (25. 5. 1935 – 23. 10.2022) byl český jazykovědec, lexikograf, překladatel z ruštiny a profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Po absolvování obchodní akademie vystudoval češtinu a ruštinu na VŠRJL v Praze. V letech 1994–2002 byl ředitelem Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky, profesorem byl jmenován v roce 1995. Byl členem spolku českých stenografů.

Čtyři hlavní hrdinové jsou současně jedinými postavami románu. Proti dvěma mužským protagonistům, postavil autor dvě ženy. Červená tráva je Vianovým nejautobiogra­fičtějším dílem, neboť do vzpomínek jednoho z chlapců Wolfa, promítl velice transparentně traumata svého mládí. Cesty které podniká Wolf strojem času a které mají charakter psychoanalytických seancí, evokují paralyzující péči rodičů, bezduchost školy a strach z dívek v době erotického dospívání.

Pravděpodobně nejvydařenější adaptace slavného románu Lva Nikolajeviče Tolstého, který pojednává o morálce a postavení ženy v carském Rusku 19. století. Anna Karenina je krásná a inteligentní žena žijící ve spokojeném manželství. Její muž je bohatý, takže Anna netrpí materiálním nedostatkem – přesto se však začíná nudit. Při návštěvě rodiny svého bratra poznává mladého, ale lehkomyslného hraběte Vronského. Ten má sice známost s dívkou Kitty, ale elegantní Anna ho zcela okouzlí. Situace se vyhrotí, když Anna s Vronským otěhotní – teď už se o všem dozvídá i její muž a chce se s ní dát rozvést. Rozvodem by ale Anna přišla o syna Sergeje, kterého neskonale miluje, a proto odmítá. Po porodu však manžela i syna opouští a odjíždí s Vronským. Štěstí ale nedosáhne – časem se s milencem odcizují a Anně se navíc silně stýská po synovi. Lidé v jejím okolí ji vesměs odsuzují a Anna se cítí čím dál tím více osamělá. Duševně zcela vyčerpaná a zlomená žena nakonec vidí jediné východisko ve smrti a vrhá se pod vlak...

Slavný psychologický román ruského klasika o tragické lásce provdané ženy.

Všechny šťastné rodiny jsou si podobné, každá nešťastná rodina je nešťastná po svém. Slova ruského realistického románu Lva Nikolajeviče Tolstého otevírají jedno z nejslavnějších psychologických děl v dějinách literatury, v němž si spisovatel po monumentální fresce Vojna a mír dopřál komornější zápletku a dalekosáhlým přetvořením látek módních romancí vyjádřil odpor k pseudomorálce „vyšších kruhů". Inspirován skutečnou událostí, kdy se spořádaně vyhlížející mladá dáma vrhla pod kola nákladního vlaku, vytvořil Tolstoj příběh o skandálním poklesku „dobře provdané" krasavice, která je přinucena váhat mezi salonním životem v nelásce a přirozeným právem na štěstí. Vzplanutí choti carského hodnostáře k důstojníku Vronskému, jež spisovatel umně proplétá s osudy a krizemi dalších příbuzných a přátel, je pro Annu o to tragičtější, že na rozdíl od dobových mravokárců nedovede být pokrytecká a milostný poměr ani jeho následky netají.

Proslulý román Iana McEwana Betonová zahrada byl sice poprvé uveřejněn již roku 1978, od té doby však nic neztratil ze své zvláštní, řeklo by se "nemorální" naléhavosti. Svědčí o tom nejenom stejnojmenný film Andrewa Birkina natočený v roce 1993, ale především neutuchající čtenářská obliba, kterou si tento temný příběh získal. Tematizace sexu a násilí, záliba v překračování společenských tabu, současně však i precizní styl a rozumově chladný odstup - to vše autorovi vyneslo přídomek "básník perverze". Ovšem McEwanovým záměrem není samoúčelné pitvání odvrácené strany lidské duše. Jde mu o to postihnout - třeba i v ironické nadsázce, která se leckomu může zdát děsivá - některé z příznaků našeho moderního, složitého světa. Čtyři nedospělí sourozenci se po smrti rodičů rozhodnou žít sami a po svém v rodinném domě uprostřed takřka opuštěné příměstské zástavby. Čas peskování a výchovných opatření vystřídala volnost, místo svazujících povinností je teď důležitější hra. Hra na dospělé. Jak dlouho se dětem podaří svou nezávislost před okolím uhájit? A jakou roli sehraje v jejich mrazivém dobrodružství incest?

Proslulý román Iana McEwana Betonová zahrada byl sice poprvé uveřejněn již roku 1978, od té doby však nic neztratil ze své zvláštní, řeklo by se "nemorální" naléhavosti. Svědčí o tom nejenom stejnojmenný film Andrewa Birkina natočený v roce 1993, ale především neutuchající čtenářská obliba, kterou si tento temný příběh získal. Tematizace sexu a násilí, záliba v překračování společenských tabu, současně však i precizní styl a rozumově chladný odstup - to vše autorovi vyneslo přídomek "básník perverze". Ovšem McEwanovým záměrem není samoúčelné pitvání odvrácené strany lidské duše. Jde mu o to postihnout - třeba i v ironické nadsázce, která se leckomu může zdát děsivá - některé z příznaků našeho moderního, složitého světa. Čtyři nedospělí sourozenci se po smrti rodičů rozhodnou žít sami a po svém v rodinném domě uprostřed takřka opuštěné příměstské zástavby. Čas peskování a výchovných opatření vystřídala volnost, místo svazujících povinností je teď důležitější hra. Hra na dospělé. Jak dlouho se dětem podaří svou nezávislost před okolím uhájit? A jakou roli sehraje v jejich mrazivém dobrodružství incest?

Guy Montag, hrdina románu, žije ve své ohnivzdorné vile obklopen civilizací tryskových aut, raketových letadel, mechanické hudby a také ovšem policejních helikoptér a mechanických „ohařů“, kteří svým chemickým čichem neomylně sledují stopu zločince. Kdo je však tímto „zločincem“? Ten, kdo překročí základní zákon této utopistické civilizace, tj. ještě vlastní a čte knihy, kdo nemyslí tak, jak je předepsáno myslet, kdo se pokouší uvažovat samostatně. Tohoto „zločinu“ se právě dopustí Montag. A o příšerné, hrůzné štvanici, kterou na něho uspořádá policie ve svých helikoptérách, o zmechanizovaném děsu, který je mu v patách v podobě mechanického ohaře s prokainovou jehlou v čelisti, o úděsné televizní reportáži z této honičky a o konečném zániku onoho odlidštěného světa vypráví tento příběh. Je to jedno z nejlepších Bradburyho děl, v němž nastavil křivé zrcadlo fantastiky civilizaci moderního světa, jež člověku nepřinese skutečné štěstí, dusí-li v něm to nejcennější – lidskou myšlenku.

Třídílný kultovní román odehrávající se převážně v totalitních severních Čechách poutavým způsobem a barvitým jazykem popisující život tehdejších mániček. 

Egon Bondy: "...leckdo nedovede v Pelcových Dětech ráje asi číst nic jiného než ty partie o šoustání. Věru není v nich jádro tohoto textu. Je to umělecky zvládnutá výpověď o životě nepoměrně těžším, než si kdy dovedli představit všichni Kerouakové, Ginsbergové, Borroughsové a Bukowští."

Průvodce po demokracii je svěží a neotřelá knížka, jež má sloužit jako východisko diskuse nad jednotlivými situacemi, které demokracie přináší, a nad problémy, které řeší. Autor se obrací především na mladé lidi, protože na poučování politiků, jak sám říká, je již pozdě. Demokracie v jeho pojetí je spoluvytvářena občanskými postoji v každodenním životě. Každá z dvanácti kapitol se zabývá jedním základním pojmem demokracie. (sken knihy)

Průvodce po demokracii je svěží a neotřelá knížka, jež má sloužit jako východisko diskuse nad jednotlivými situacemi, které demokracie přináší, a nad problémy, které řeší. Autor se obrací především na mladé lidi, protože na poučování politiků, jak sám říká, je již pozdě. Demokracie v jeho pojetí je spoluvytvářena občanskými postoji v každodenním životě. Každá z dvanácti kapitol se zabývá jedním základním pojmem demokracie. (sken knihy)